Zdeněk Scheichl slaví sedmdesáté narozeniny, první místo v tabulce ho těší

31.1.2018Blanka Popelková

ROZHOVOR - Volejbalisté Jihostroje v sobotu porazili ČZU Praha 3:1 a dali tak bývalému manažerovi ten nejkrásnější dárek k jeho 70. narozeninám, které o víkendu slavil. Bývalý hráč, trenér a manažer VK České Budějovice je členem výboru klubu a sleduje poctivě všechny domácí zápasy.

Zdeněk Scheichl slaví sedmdesáté narozeniny, první místo v tabulce ho těší

Většinu svého času jste věnoval volejbalu, co krásného Vám v životě přinesl?
Přinesl mi toho hodně. Bez volejbalu bych neprožil to, co jsem prožil. Procestoval jsem díky volejbalu spoustu zemí a získal hodně kamarádů. Byly to krásné roky. Dnes už jen lituji, že to nejde jako dřív. 

Jste poctivě na každém extraligovém zápase a určitě vás také těší, že Jihostroj vede tabulku?
Volejbal je můj život. Samozřejmě, že mě to těší. Když hrají doma, pro mě je nemyslitelné, že bych nešel na zápas. Jako manažer jsem byl u šesti titulů. 

Jak to všechno začalo?
Do Budějovic jsem přišel 1. srpna 1969 a byl jsem tady 10 let jako hráč, poté jsem trénoval. Pod rukama mi prošli junioři a mezi nimi byli Pitner, Hudeček, Smrčka. A předtím, když jsem trénoval extraligu, tak jsem trénoval jejich táty (Hudečka a Pitnera). Zkrátka jsem tu prožil moře navázání přátelských vztahů a jsem za to moc rád, že to tak bylo. Prožili jsme tady rok 89, kdy se tu všechno měnilo. My jsme tenkrát hráli pod Škodovkou a to je vlastně dnešní Jihostroj. Byla to hektická doba. Já dělal trenéra a ještě k tomu jsem byl předseda tělovýchovné jednoty, abysme měli nějaké peníze. Stal jsem se i předsedou krajského výboru ČSTV a potom jsme volejbal oddělili a Škodovka se přejmenovala na Slavoj. Trénoval jsem juniory a 13 let extraligu a také jsem 5 let trénoval v Rakousku. Poté jsem dělal manažera a když jsem chtěl skončit, tak chtěl pan Diviš, abych ještě zůstal u týmu jako vedoucí mužstva. 

Stále jste ve výboru volejbalového klubu a zároveň máte i další aktivity…
Stále jsem ve výboru a jestli se nepletu, tak 8 let jsem dělal předsedu Avoku (AVOK - asociace volejbalových klubů).

Na kterou volejbalovou etapu (hráč, trenér, manažer, vedoucí mužstva) nejraději vzpomínáte?
Každá měla svoje. Když je člověk hráč, tak je to krásné, protože je člověk plný síly a hraje a nemá žádné starosti. Už tenkrát jsme měli šlušné podmínky, že jsme nemuseli chodit do práce a mohli jsme trénovat. Být trenér je dobrý, ale je s tím spousta starostí, protože ne vždy se daří a v tu chvíli na člověka ledacos padá. A funkce manažera je úplně něco jiného. To musíte sehnat peníze i hráče. V té době, kdy já jsem dělal manažera, jsem toho měl na starosti daleko víc, než má manažer teď. Musel jsem sehnat hráče a s nimi domluvit smlouvy a všechno kolem. Je pravda, že když pak přišel pan Diviš, tak mi s tímto hodně pomohl. Jezdil jsem s týmem na zápasy a k tomu ještě starost o mládež. Dnes je to rozdělené. Honza Vobr se stará o dívky, Zach o mládež, Skolka má nastarosti papírově áčko a předávají to manažerovi. Už to není na jednom člověku. Ale každá etapa měla svoje a prožíval jsem to rád. 

Všechno jde dopředu a jak už jsem jednou zmínila, jste na každém zápase, jak moc se volejbal změnil od doby, kdy jste hrál?
Já měřím 185 cm a tenkrát jsme byli v mužstvu všichni kolem této výšky a měli jsme jednoho hráče v týmu, co měl dva metry. Dnes hrát volejbal s mojí výškou, to prostě nejde. To mohou tak akorát libera. Nebo nahrávači, co musí hodně skákat. To je vývoj tohoto sportu. Tenkrát byl dosah 330cm a dnes skáčou běžně 350. V každém sportu vidíme pokrok. Všechno se vylepšuje, je to o rychlosti. 

Říká se, že tým dělá nahrávač. Vy jste byl nahrávač, je to tak?
Nahrávač je centrem týmu na hřišti, protože hraje nejvíce. Ten má každý druhý míč na ruce. Můžu hrát na smeči, přejít přes celou síť a nezasmečovat ani jednou. Ale nahrávač musí každý druhý míč nahrát a na něm záleží, jak to smečaři dostanou a jak to uhrají. A obzvlášť dnes, když se hraje na jednoho nahrávače. Když to dobře rozhazuje, tak výsledky jsou. Dnes musíte dát co nejtěžší servis, abyste zatlačila soupeře tak, že to nedostane nahrávač dobře k síti, ale že bude muset hrát normál zezadu. Pak postavíte trojblok a postavíte se v poli, zvednete a uhrajete. Když příjímáte dobře, tak to nahrávač rychle rozhodí, potom je spousta variant na jedny ruce a chyba smečaře, když to neuhraje. Nahrávač je hrozně důležitý hráč a leží na něm velký tlak. 

Proč právě volejbal, čím se podle vás volejbal liší od ostatních sportů…
Volejbal je sport intelektuálů, a to vůbec nechci útočit na jiné sporty, ale nenajdete tam takové jako na fotbale a na hokeji. A většina z těch chytřejších kluků se potom snaží i vystudovat. Kluk se dostane do dobré party a s ní prožívá ty krásné chvíle. Já jsem od mládí neměl jiné kamarády než od volejbalu. Jako kluk, jako dorostenec, na vojně i po vojně a pořád jen parta kluků z volejbalu. A i dnes, když jsem slavil 70. narozeniny, tak jsem měl oslavu v hospodě s partou z volejbalu. Jako parta držíme celý život dohromady.

Přátelství z volejbalu je tím nejcenějším, co zůstává...
Přesně tak. Ale už je to jiné, protože my jsme v těch týmech zůstávali celou kariéru. Nepřestupovalo se tolik. Dnes má hráč podepsanou smlouvu na dva roky a potom dostane někde o pět tisíc víc a už přestupuje. To dříve nebylo. Když se jednou přestoupilo, tak to bylo hodně. Většinou se to podepsalo na vojně v Dukle, tam se odehrálo pět sezon, potom kam hráč přestoupil, tam zůstal. Tak přišel Milan Čuda z Rudé hvězdy Praha a Peška z Dukly Liberec, kteří přišli sem do Českých Budějovic. Tonda Procházka přestoupil z Brna do Budějovic a už nikde jinde nehrál. Tenkrát nebyly byty, takže s příchodem vám dali byt. Tehdejší Škoda dostala byty od města a když přišel hráč, tak dostal byt. Tenkrát měl hráč vyšší plat, než zaměstnanci. Tehdejší KSČ rozhodlo, že Motor bude držet hokejisty, JČE (dnešní ČEZ) fotbalisty a Škodovka volejbalisty, protože my jsme hráli nejvyšší soutěže. O nás bylo v tomto směru dobře postaráno. Dnes si koupíte byt, ale tenkrát to nešlo, takže kvůli bytu už tu hráči zůstávali. Proto jsme také byli spolu v týmu 10 nebo 12 let dohromady. Dnes se běžně přestupuje do zahraničí a parta se mění každým rokem, to nebylo.

A závěrem, které hráče Jihostroje byste dnes pochválil?
Před dvěma lety nás zachránil Pepa Polák, když tu byla ta epidemie, tak jsme měli jednoho smečaře a Polák musel hrát. A uhráli jsme třetí místo, porazili jsme Karlovy Vary s Polákem. To mu bylo ani ne 17 let. Nevěřil jsem, že dokážeme porazit Vary. A s ním jsme to dokázali, což mě v dobrém překvapilo, že se to povedlo. A mladý Marek Šotola je na svůj věk také výborný hráč. S mládím se výkonnost houpe a stabilitu očekáváme u starších hráčů, toho musím pochválit. A také Filipa Kupilíka, jen škoda, že není trochu větší, protože druhá strana okamžitě smečuje přes něj. Je to bojovník a umí družstvo vyhecovat a je pozitivní. Nahrávač musí hru hecovat a dohnat všechny k výkonu. Nejstabilnější výkon má Kryštof, který v každém zápase odevzdá to, co se od něj očekává. Ostatním se výkonnost trochu houpe, dobrý zápas střídá trochu horší, ale to je normální. Musím je všechny pochválit za zápas v Liberci, na který jsem se koukal v televizi. Jak to dokázali otočit, dostali je pod sebe a ublokovali je. Jedna z našich nejlepších herních činností je blok. Rozhodne play-off, kde se začíná od začátku.



Autor: Blanka Popelková


 

Tabulka

UNIQA volejbalová extraliga mužů 2017/18

1. Kladno 52
2. Č. Budějovice 52
3. Liberec 50
4. Karlovarsko 49
5. Brno 34
6. Ostrava 27
7. Příbram 26
8. Ústí nad Labem 23
9. Zlín 19
10. Praha 15
11. Benátky nad Jiz. 8
12. Odolena Voda 5

Zápasy

21.kolo VK České Budějovice Kladno volejbal.cz so 3.3. - 17:00


22.kolo VK ČEZ Karlovarsko VK České Budějovice so 10.3. - 18:00


Další zápasy

Video.

Youtube    Sledujte nás na YouTube.

Další videa


  • DÄ›tskĂ˝ koutek
  • Bazalka

Copyright © 2018 VK Jihostroj České Budějovice & eSports.cz, s.r.o. & | Autorská práva | RSS | Poskytovatel domény: PROINTERNET s.r.o.