Okolić: Proti Piacenze potřebujeme nechat na hřišti srdce

Při hře se dokáže pořádně vyhecovat. Svou energii se snaží přenést i na spoluhráče a svými gesty občas umí pozlobit i protihráče. Už jsou to dva roky, co vedení českobudějovického volejbalového Jihostroje přivedlo Srba Aleksandara Okoliće, dvametry a šest centimetrů vysokého blokaře.

K volejbalu se dostal jako k zábavě na škole. Ale natolik ho chytil, že u něj zůstal. „U nás je volejbal hodně populární. Školní trenér ve mně něco viděl a já začal systematicky trénovat. Začalo mě to bavit a chytil jsem ten správný oheň. V patnácti jsem už začal hrát za Crvenou zvezdu Bělehrad a šlo to dál a dál,“ usmál se srbský obr ve velkém rozhovoru v roce 2024. Byl to právě on, kdo v témže roce výrazně pomohl týmu v play off až k zisku titulu.

Jemu i rodině se na jihu Čech líbí. A samozřejmě by rád s týmem zopakoval úspěch ze své první českobudějovické sezony. Napřed se ale musí soustředit na nejbližší zápas. Tím bude odvetný duel v evropském Poháru CEV. Do Budějovic přijde ve středu 7. ledna italská Piacenza. A právě Okolič má s italským volejbalem své zkušenosti, když rok působil v Miláně.

Už jste si po dvou letech zvykl na zdejší život?
Opravdu mám rád život v České republice, zejména tady v Českých Budějovicích. Pro mě i mou rodinu je to skutečná idyla a čas, který zde trávíme, je fantastický. Kromě sportu je způsob života v Česku jedním z hlavních důvodů, proč zde hraji už třetí sezonu. Moc si to tady užíváme.

Jak vzpomínáte na své angažmá v Miláně?
Působení v Itálii bylo velkou zkušeností. Z hlediska sportu je tamní volejbal fantastický, až téměř neskutečný, a způsob, jakým se tam hraje a žije volejbalem, si člověk musí zažít. Bohužel negativní stránkou tohoto období byla pandemie covidu. Milán patřil mezi největší ohniska a město bylo v úplném lockdownu. Druhá část sezony byla velmi náročná, jak po sportovní, tak po lidské stránce. Přesto to byla obrovská zkušenost. Měli jsme neuvěřitelný tým plný skvělých hvězd.

V čem je podle vás italský volejbal specifický?
Způsob, jakým Italové trénují, připravují se na zápasy i tréninky, je něco, co by si měl každý hráč vyzkoušet. Je to nesmírně náročné, ale zároveň vás to posune na úroveň, o které jste ani netušili, že jí můžete dosáhnout. Jsou opravdu výjimeční.

V Itálii jste prohráli 1:3. Co musíte jako tým udělat, abyste dokázali doma Piacenzu potrápit?
Proti Piacenze potřebujeme nechat na hřišti srdce, stejně jako jsme to zvládli v prvním setu u nich. Pokud dokážeme udržet maximální koncentraci po celý zápas, máme velkou šanci překvapit. Také oni prohráli několik utkání v lize, takže jejich výkony nejsou zcela stabilní. Uvidíme, důležité bude, abychom si zápas užili.

Pro vás osobně bude středa významná hned dvakrát. 7. ledna totiž také slavíte pravoslavné Vánoce.
Je to pro mě velmi významný den a velký svátek pro pravoslavné věřící. Není to však poprvé, co v tento den trénuji nebo hraji zápas. Budu se snažit užít si co nejvíce času s rodinou a při utkání budu maximálně soustředěný. Vzpomínám si, že i za mého působení v Miláně jsem hrál zápasy právě v tento den nebo den poté.

Jihostroji se letos v české extralize velmi daří. Čím to podle vás je?
Od začátku sezony dominujeme, ale v posledních utkáních se projevil menší pokles koncentrace a dohnala nás také únava. Cesta do Itálie byla velmi náročná, trvala téměř čtrnáct hodin, dva dny skoro bez spánku a následný zápas v Česku. To se podepsalo na našem zdravotním stavu a mnoho hráčů onemocnělo. Někteří z nás se stále dávají dohromady. Přesto musím říct, že klub v této sezoně odvedl fantastickou práci. Pod vedením prezidenta Františka Adlera a generálního manažera Roberta Mifky vybudoval Jihostroj tým připravený bojovat o titul.

Zdá se mi, že vy sám jste na hřišti už poměrně zklidnil své emoce. Jste opravdu klidnější?
Je to tak, na hřišti se nyní cítím mnohem klidnější než dříve. Samozřejmě emoce ke sportu patří a někdy se projeví ve správný nebo nesprávný moment, ale to je součást sportu i života. Jsem vyrovnanější než dřív a chemie v týmu je skvělá. Hráči jsou jednotní a fungujeme jako jedna velká rodina.

Od nového roku v nové šatně

Už se nemusejí tolik mačkat. Teď si užívají novou a prostornou místnost, které vévodí velký stůl na šedo-červeném koberci. Nad ním na stropě svítí velké klubové logo. To všechno doplňují klubové barvy – červená a černá.

Volejbalisté Jihostroje se nyní mohou cítit třeba jako hokejisté nebo basketbalisté v zámoří. Malou a těsnou šatnu vystřídala zcela nová. Tu mají přímo naproti té staré, na zápasy či tréninky tedy na palubovku vycházejí severní stranou haly.

„Každý hráč má už dostatek místa. Do naší staré šatny se dvoumetroví chasníci jen těžko vešli, protože doteď měli jen staré lavice s věšáky, které kdysi vyřadili hokejisté v nedaleké Budvar aréně. Nyní má každý hráč svou vlastní skříňku a její součástí je i malý trezor, kam si může zamknout své věci,“ zmiňuje mluvčí klubu Matěj Mayer.

Samozřejmostí nové šatny je i velkoplošná dotyková obrazovka, kde trenéři dělají předzápasové rozbory. „Součástí šatny je i místnost pro maséra Filipa Hocha a Andreu Veselou, která se zaměřuje na fyzioterapii. Hráči tam mají i malou kuchyňku s mikrovlnkou a myčku na nádobí. Perličkou je pak možnost nasvítit dveře ze šatny do haly červenou barvou, když hráči nastupují k zápasu,“ dodává Mayer. Nové zázemí pro A-tým vybudovalo ve Sportovní hale město České Budějovice.

Autor: Petr Lundák / MF Dnes