Jan Svoboda: K Lize mistrů musíme přistupovat s pokorou

Trenére, jak hodnotíte letošní ročník Ligy mistrů z pohledu Jihostroje?

Když jsme do Ligy mistrů vstupovali, tak jsme věděli, že nebudeme tak úspěšní jako v minulém roce. Po sezoně odešli starší hráči a opory. Větší prostor ve hře dostávali mladší hráči a bylo víceméně jasné, že v mezinárodní konfrontaci zřejmě neobstojíme.

A to se také potvrdilo. Jihostroj v základní skupině nezískal ani bod.

Na druhou stranu vidím zásadní pozitiva v tom, že náš mladý kádr měl možnost hrát s těmi nejlepšími. Pláteník, Novotný, Rojas, to byli hráči, kteří na mezinárodní scéně takových zápasů odehráli stovky. My jsme vsadili na mládí. Například pro Šulistu s Kulihou to byly vůbec první zápasy v těžké soutěži a já věřím, že se tento vklad Jihostroji vrátí!

V jaké herní činnosti je největší rozdíl mezi námi a Evropou? Proč jsme nebyli úspěšní?

Těch faktorů je několik. Prvním z nich je stabilita výkonu. S evropskými družstvy dokážeme držet krok set, dva. Ale už ne tři, čtyři, nebo pět setů. V některých zápasech jsme vedli 20:16, nebo 23:21 a ten set jsme ztratili během dvou špatně odehraných míčů. Stabilita výkonu se samozřejmě odvíjí od zkušeností jednotlivců.

Dalším faktorem je rychlost. Volejbal je o rychlosti. Kdo to v rychlosti zvládá, tak je úspěšný. Servis létá rychleji než v extralize, nahrávači „pinkají“ rychleji a hůře se nám brání. Leckdy jsou soupeřovi smečaři o něco výš než naši a útočí s větší razancí a menším počtem chyb.

Pomiňme Jihostroj... Existuje reálná šance, že by některý český celek dokázal uspět v elitní soutěži?

Už v loňském roce jsem říkal, že není reálná šance uspět na mezinárodní klubové scéně. Aby se to nějakému týmu povedlo, tak by musel být složený z nejlepších hráčů České republiky. A za úspěch považujme postup ze základní skupiny Ligy mistrů a probojování se mezi nejlepších dvanáct celků Evropy. To bychom už byli opravdu v elitní společnosti týmů z Ruska, Polska a Itálie, doplněni o dvě výborná družstva z Německa, Francie či Belgie.

To je ale také záležitost financí. Vrcholový sport bez nich prakticky nemůže existovat. Máte přehled, s jakými rozpočty pracují například vaši konkurenti ze základní skupiny Ligy mistrů?

Od financí se odvíjí vše. Velkou neznámou je Budva. To je tým jednoho muže. V loňské sezoně neměli tolik peněz jako v té letošní a hned se to projevilo. Paříž se pohybuje přes čtyřicet milionů korun. Rzeszów, ten je ještě o něco výš, tam budeme kolem osmdesáti milionů korun. Kapitolou samu pro sebe jsou pak rozpočty v Rusku. Náš loňský soupeř z Novosibirsku prakticky nemá strop.

Kdo byl tahounem Jihostroje v zápasech nejlepších družstev Evropy?

Nejblíže, zcela logicky, má k tomuto označení Michal Kriško. Jakožto univerzál hraje nejvíce míčů a měl by dělat nejvíce bodů. Velice se mu vydařilo utkání s polským mistrem v Rzeszówě. Tam uhrál přes 24 bodů, což bylo více než domácí diagonální hráč.

Jinak si cením kolektivního výkonu a bojovného ducha týmu. To stavím nad individuální výkony. Pro Kriška, Habra, Michálka, Šulistu, Kulihu a Sobotku to jsou obrovské zkušenosti, které pomohou jejich dalšímu volejbalovému růstu.

Mezi fanoušky se často diskutuje téma našich nahrávačů. Jedni preferují Filipa Habra, druzí zas Petra Zapletala. Jak je vnímáte vy?

Každý z našich nahrávačů má nějaké přednosti i nedostatky. My o nich víme, hráči o nich vědí a snažíme se samozřejmě posílit silné stránky a eliminovat nedostatky. Samozřejmě u Petra je to o něco těžší. Vzhledem k jeho věku ho asi těžko naučíme skákat výš. Zato jeho technika je brilantní a výborně hraje za hlavu. O tom nás přesvědčil při domácím zápase proti Budvě, kdy rozdával míče rychle a často na jednoblok.

Stále platí to, co jsem řekl na začátku. Snažíme se dávat prostor mladým hráčům a Filip Habr dostává více příležitostí než Petr Zapletal. Rozhodně to ale není tak, že by měl Filip místo předplacené.

Zmínil jste přednosti Petra Zapletala. Co zdobí hru Filipa Habra?

Filip je stále ještě mladý nahrávač, který může růst. Je to takový typ dravce na nahrávce. Je agresivní na servisu, agresivní na bloku. Každou rozehru hrozí možným útokem a stejně jako Petr hraje drze. To s sebou nese možnou chybu. Když se nedaří družstvu, nebo samotnému Filipovi, tak přichází na scénu Petr.

Je to pro něj velice těžké, protože je to většinou v okamžiku, kdy se mužstvu nedaří a prohráváme. Díky jeho zkušenostem a stovkám odehraných vypjatých utkání se mu nerozklepou kolena. Máme prakticky nejvyrovnanější nahrávačskou dvojici v extralize. To bychom měli v závěru sezony zúročit.

Jaký zápas letošní Ligy mistrů považujete za nejlepší a jaký naopak za nejhorší?

Hned v prvním zápase venku proti Budvě nás soupeř přejel. Toto utkání bylo nejméně povedené co do skóre i průběhu hry. Dále mě velice mrzí domácí zápas proti Paříži. Francouzi byli k poražení.

Velmi dobrý pocit mám z venkovního zápasu v Rzeszówě. Tam jsme hráli dobře, byli jsme tomuto gigantovi zdatným soupeřem a rozhodně jsme nebyli výrazně horší.

Pomohly individuální výkony některému z našich hráčů k nominaci do reprezentačního družstva?

Blíží se kvalifikační utkání o účast na mistrovství světa a v širší nominaci je hned pět našich hráčů. Konkrétně Filip Habr, Vladimír Sobotka, Radek Mach, Jan Kuliha a Petr Michálek. Posledně jmenovaný si dle mého názoru vymlátil nominaci díky skvělému výkonu proti Paříži v domácím prostředí. Kdybychom Ligu mistrů nehráli, bylo by pro naše hráče mnohem těžší prosadit se do reprezentace. Hráči absolvovali náročná utkání a doufám, že je zúročí v reprezentačním dresu.

Co by pomohlo tomu, aby se Jihostroj posunul v Evropě výš?

To je ještě velký kus práce! Zásadní je přistupovat k Lize mistrů s pokorou. Bylo by skvělé, kdyby se Jihostroj za několik let podobal fotbalovému Eindhovenu. To znamená koncepčně pracovat s mládeží, vzít nejlepší hráče z extraligy, dva roky je piplat a poslat je do top klubů v Evropě. Kádr zároveň vhodně doplnit o finančně dostupné cizince. Ale to jsme opět u financí...