Budoucnost Jihostroje zvítězila v turnaji extraligy kadetů a postupuje do bojů o medaile

Nejsilnější celek kvalifikační skupiny A, ČZU Praha se střetl s jihočechy bez své největší opory Galabova. V prvním setu zápasu se to ovšem nijak neprojevovalo. Výrazné vedení si zajistili tvrdou a nekompromisní hrou podpořenou agresivním podáním, které jsme měli problém přijmout. Záhadným způsobem se ovšem budějovičtí nevzdali a jen tak z ničeho nic vyrovnali hru. Vzápětí se bodově dotáhli na 20:20 a nakonec v setu zvítězili.

Ve druhém setu se českobudějovičtí vrhli na pražany povzbuzeni nečekanou výhrou v prvním setu a vytvořili si dostatečný náskok pro zisk setu. V dalších dvou setech se soupeř vzpamatoval a byla k vidění kvalitní hra z obou stran. Rozhodující zkrácená sada vyzněla lépe pro Jihostroj, který svou touhu po vítězství zužitkoval k senzační výhře nad ČZU Praha.

V turnaji se představili tito hráči: Nahrávači – Vojtěch Hornát, Petr Novák, Smečaři – Jiří Kraffer, Patrik Moc, Ondřej Lopata, Jakub Sompek, Vít Pitzmos, Blokaři – Martin Dillinger, Tomáš Král, Martin Tibitanzl, Jakub Fleischmann, Libero – Adam Čtvrtník.

Téměř dva měsíce po nevýrazném výkonu v prvním turnaji extraligy kadetů, je nutno konstatovat, že hráči prošli výraznou změnou jak v přístupu ke hře tak v provedení hry samotné. Volejbal, který Jihostroj předváděl byl dle mého názoru velmi pozitivní. Mluvím zde hlavně o výrazném zrychlení hry, o zlepšení herních činností jednotlivce (míč zadarmo). Možná nejvýraznější změna se udála v hlavách hráčů, kteří na tomto turnaji doufám zjistili, že volejbal vyžadovaný trenéry VK Jihostroj České Budějovice je účinný a že je ku prospěchu jejich volejbalového růstu.

Nechtěl bych nikoho z hráčů vyzdvihovat, neboť všichni se něčím podíleli a všichni mne bez rozdílu příjemně překvapili, ale je třeba zatleskat Vojtovi Hornátovi za jeho zlepšení na postu nahrávače. Také Petr Novák, který je benjamínkem družstva a ze všech nejmenší se své role zhostil již podruhé bravůrně. Smečařskou náturu a odhodlanost prokázal Patrik Moc, stabilitu výkonu Jirka Kraffer. Ondřej Lopata skvěle zastoupil zraněného Jana Literu, který si v letošním roce již podruhé vyvrkl kotník. Vít Pitzmos ač podle mého názoru v nejtěžší pozici, si v posledním zápase vydobyl ostruhy a mile překvapil svým uměním, které jsem poprvé viděl až v zápase samotném. Jakub Sompek potvrdil svůj herní talent, který bych rád viděl podpořený pravidelnější docházkou . Blokaři se ukázali v dobrém světle všichni, Martin Tibitanzl je již standardně oporou družstva, Tomáš Král a Martin Dillinger jsou hráči každý s trochu jinými přednostmi, ale skvěle se doplňující. Jakub Fleischman byl pro mne překvapení turnaje, protože jako buldok se zakousl do nabízené příležitosti a nezalekl se ničeho. Nakonec post nejméně vděčný, libero. Adam Čtvrtník komunikuje takovým tichým způsobem a já nikdy nevěděl, jestli vnímá naše rady, ale teď už vím, že vnímá. Jeho pohyb po hřišti a organizace hlavně míčů zadarmo byla opravdu ukázková a tým v něm měl výraznou oporu při nestandardních situacích. Tleskám Adame.

Nakonec se musí ovšem všichni vrátit do reálu a ten je následující. Pokrok jsme udělali, jsme však stále na začátku cesty a před námi je spousta práce, která musí být a bude udělána. Pokud chceme pomýšlet na medaili, musíme pracovat minimálně stejně jako poslední dva měsíce, ale spíše ještě lépe. Určitě přijdou konflikty, problémy, neúspěchy, ale cesta jest nastolena správně. Trenéři Pekař, Emmer a Pochop dělají svou práci výborně a já jim také chci poděkovat za jejich odvedenou práci, děkuji.

Vypůjčím si památná slova a použiji je v tento prchavý okamžik euforie „nemohu vám slíbit nic než pot a slzy“ na cestě ke společnému cíli.