V Českých Budějovicích by chtěl žít každý, potvrzuje kapitán Licek

Radek Mach měří 206 centimetrů, vy 197 centimetrů. Takže nový kapitán je sice menší, ale ambice má stejné, možná i vyšší. Je to tak?
Nic jiného nám ani nezbývá. Podle mě ta nejhorší věc pro sportovce je, když se musí dívat na druhou stranu hřiště na druhý tým, jak zvedá nad hlavu pohár. Chtěl bych, abychom v Budějovicích vítězili, abychom byli dobrým týmem, a hlavně aby nás volejbal všechny bavil, a tím pádem, aby to viděli i lidé okolo.

K roli kapitána patří i občasné diskuze s rozhodčími o sporných momentech. Jste na to připravený?
Kapitánem jsem byl naposledy možná někde v žácích, ale i tak si myslím, že jsem na tohle připravený. Vždycky jsem byl emotivní hráč, to už ve mně je. Spíš tohle teď budu muset v sobě trošku korigovat, aby moje nátura neměla na tým spíš záporný vliv.

Radek Mach navíc stále u týmu zůstává, nově je asistentem trenéra Reného Dvořáka. Přijdete si občas pro radu?
Už na začátku mi pomáhal, kdykoliv se za ním můžu přijít zeptat a podobně. V tom je ohromná výhoda, že je Radek pořád na lavičce.

Když se týmu například nedaří podle představ, jste ten typ kapitána, který umí zvednout hlas nebo bouchnout pěstí do stolu?
Občas se mi stane, že mi v těchto případech přepne a jsem možná až nepříjemný. I při hře. Ale u nás v týmu máme více takových tahounů, takže různé povzbuzování nebude vycházet jenom ode mě. Jestli chceme hrát jako parta, tak by to i takto mělo fungovat.

Co osobně očekáváte od vaší první sezony v roli kapitána?
Já to mám nastavené jasně a jednoduše. Jít po jednotlivých zápasech a chtít je všechny vyhrát. Důležité je také to, abychom hráli hezký volejbal. Aby na nás chodilo co nejvíce lidí a bavilo je to. Současná doba je pro všechny těžká, tak aby se u nás mohli odreagovat.

Tým se však dost obměnil. Pro vás jako smečaře bude zásadní změna na postu nahrávače. Zkušeného Miguela de Ama vystřídal 24letý Matias Giraudo. Ladíte spolu herní detaily?
Od začátku. Před Superpohárem jsme ale neměli moc času. Každá výměna je jiná, pokaždé balon přiletí z jiné pozice, výšky či dálky. Takže postupně ladíme to, aby on vyhověl nám a my zase jemu. Musíme být i trošku trpělivější, protože natrénovat souhru nepůjde jako lusknutím prstu. Líbí se mi však, že Matias už správně vycítí, kde já budu stát, když míč pinkne.

Kádr se obměnil, ale i omladil.
Já to měl úplně stejně, když jsem s dospělým volejbalem začínal u nás v Brně. Co jsem měl možnost vidět naše kluky na tréninku, tak jsem opravdu zíral. Pro takového mladého hráče, který se podívá třeba ještě jako dorostenec či junior do A-týmu, je to velký náboj. Chce se zlepšovat, ptá se, chce umět to, co my. Rozhodně to nejsou žádná ořezávátka, a když budou dál makat, dostanou se daleko.

V týmu Jihostroje začínáte svou druhou sezonu. Jaká byla ta minulá?
Zdálo se mi, že jsme hráli hodně na vlnách. Neudrželi jsme si kvalitu po celou dobu. Když jsme někoho smázli jasně 3:0, pak jsme z ničeho nic tím samým výsledkem prohráli. To bych chtěl zlepšit a formu vygradovat tak, aby nám pořád stoupala nahoru, abychom se pořád zlepšovali a kluci se na hřišti nebáli hrát.

A jak jste si vy osobně za zhruba rok a půl stačil zvyknout na život v Českých Budějovicích?
Jak se říká: V Českých Budějovicích by chtěl žít každý, ne? Tak s tím můžu jenom souhlasit. (směje se)

Autor: Petr Lundák / MF Dnes