Historie

Historie odbíjené v jižních Čechách

Tradice českobudejovické odbíjené začíná v roce 1921, tedy v době, kdy se začala organizovat také československá odbíjená. Prvním mužstvem, které hrálo v jižních Čechách odbíjenou, byla českobudějovická YMCA, kde si několik nadšenců po instruktáži ředitele Marka oblíbilo tento nový sport. Tehdy hra však vypadala úplně jinak, než jak ji známe dnes. Hrálo se o devíti hráčích na každé straně, zpočátku dokonce nebyl ani omezen počet úderů, a samozřejmě bez smečování, bez bloků, takže odbíjená tehdeiší doby byla vlastně jakousi „přeplácávanou“ přes síť.

Po ustanovení voleyballového svazu v Praze se rychle upravila i pravidla, a tak dostala odbíjená v Československu podobu, která vývojem dospěla ve fyzicky náročný a technicky vyspělý sport, jak jej známe dnes. V Českých Budějovicích se hrálo na hřišti v areálu YMCY na místě dnešního autobusového nádraží až do doby, kdy celý areál – budovy i sportovní zařízení – vyhořel.

Stejně jako v jiných městech hráli i u nás odbíjenou většinou studenti. V letech 1925 až 1930 byl nejlepším jihočeským družstvem celek Jirsíkova gymnázia z Českých Budějovic, který byl také vítězem I. mistrovství jižních Čech v roce 1926, jež se hrálo v Písku. V roce 1928 dosáhl tento celek vynikajícího úspěchu, když zvítězil na studentských předsletových hrách v Praze a stal se tedy vlastně studentským přeborníkem republiky.

V letech 1930 až 1939 se úroveň českobudějovické odbíjené nijak nevymykala z rámce kraje. Reprezentanty jihočeské odbíjené tehdejší doby byla družstva Sokola l v Českých Budějovicích, Sokola Střížov, Sokola Strakonice, Sokola Písek, Kolonky v Českých Budějovicích, Lužničanu ve Veselí nad Lužnicí a Sokola Jindřichův Hradec. S těmito družstvy držela krok i studentská družstva z Českých Budějovic, a to Jirsíkovo gymnázium a reformní reálné gymnázium.

Organizování řádných soutěží bylo ovšem v té dobé celkem dost zmatené, protože až do roku 1939 neexistoval v jižních Čechách orgán, který by toto sportovní odvětví nějak systematicky řídil. Byly různé soutěže Sokola, soutěže studentů a někdy i některá jednota uspořádala mistrovství jižních Čech, kterého se zúčastnila různá družstva. V roce 1939 byla založena Jihočeská voleyballová a basketballová župa a od roku 1940 pak již byly organizovány řádné soutěže. Po zrušení a zákazu Sokola nacisty v roce 1941 přešli někteří hráči Sokola I do Střížova a po tomto spojení začala hrát českobudějovická odbíjená prim v jižních Čechách. www.webagencychannel.com

Dlouholetý organizátor sokolské odbíjené Miloslav Faktor zakládá v té době oddíl odbíjené, který pod jménem MIFA České Budějovice slučuje nejlepší hráče Českých Budějovic z bývalého Sokola a Střížova. Tím je dán vlastně základ i pro dnešní nejlepší celek jižních Čech. Hráči tohoto družstva Zoch, Buchtel, Prokop, Korbaj, Přibyl, Hájek spolu s dalšími vybojovali pro České Budějovice ligovou příslušnost v roce 1943 na kvalifikaci, která probíhala v Českých Budějovicích a v Hradci Králové, takže od sezony roku 1944 je již stále českobudějovická odbíjená mužů mezi nejlepšími celky v Čechách a pak v osvobozené republice. Žádný celek jižních Čech už neohrozil primát českobudějovické odbíjené.

Opakovanými reorganizacemi československé tělovýchovy v poválečných letech a také pro celou řadu jiných příčin, hlavně ekonomických, přecházeli hráči vždy jako celek do různých oddílů, hráli v různých jednotách. V letech 1945 až 1949 to byl Sokol České Budějovice, v letech 1950 až 1951 Sokol SKP České Budějovice, 1952 až 1953 Slavoj SKP České Budějovice, 1953 až 1954 Slovan KNV České Budějovice, 1954 až 1961 Lokomotiva České Budějovice, 1961 až 1968 Slavoj České Budějovice, a od roku 1968 Škoda České Budějovice.

Škoda České Budějovice navazovala na své předchůdce. Postupně se tým propracoval až mezi nejlepší československé celky. Dodnes fanoušci vzpomínají na jména Čuda, Hamáček, Procházka, Peška, trenér Hájek, Mourečkové, Pazour, Pohl. Později Pitner, Valach, Kopet, Zoch, Jindra, Kosař, Jiránek a mnozí další…

Novodobá historie

Budějovická Škoda se od mateřského podniku v Plzni odloučila v roce 1992, ale název VK Škoda České Budějovice přetrval až do 30. června 1995. Od září 1995 se píše novodobá historie klubu. Došlo k ukončení činnosti všech volejbalových družstev mužské kategorie v TJ Škoda České Budějovice a současně k založení Občanského sdružení Volejbalový klub České Budějovice.

„V tu dobu začaly kluby pracovat na zprofesionalizování, chtěli jsme jít touto formou, aby nám neujel vlak,“ vypráví olympionik Milan Čuda. Právě on udělal odvážný manažerský krok a pak úspěšně v roli manažera provedl klub všemi úskalími tehdejší doby. Předsedou klubu byl Jiří Novák, pomocnou ruku podal i Miroslav Leština. Společné dílo se podařilo také za pomoci Vratislava Kulhánka, který klubu pootevřel dveře do Jihostroje Velešín. Do výboru klubu přišel z Jihostroje Velešín Miloslav Tupý. „To byl výborný tah, přinesl do klubu jiný pohled, zvenčí, nebyl tolik zatížený volejbalem, jako jsme byli my,“ vzpomíná Čuda.

V srpnu 1994 vedl svůj první trénink v týmu Jihostroje Milan Žák. Tehdejší ještě ani ne padesátiletý trenér národního týmu přivedl jihočeský celek do špičky, ve které se prakticky nepřetržitě pohybuje celé čtvrt století. V sezoně 1999/00 se podařil českobudějovickým volejbalistům husarský kousek. Jihostroj vyhrál extraligu i Český pohár a na naskočil tak na vítěznou vlnu. V té době byl Jihostroj jednoznačně nejlepším český volejbalovým klubem. Dnes má na kontě celkem deset mistrovských titulů, všechny jsou z období od roku 2000.

Největšího úspěchu na mezinárodní scéně dosáhlo družstvo v sezoně 1997/98, kdy se pod vedením Milana Žáka probojovalo do Final Four Poháru CEV. Jihostroj reprezentoval český volejbal také ve skupinové fázi Ligy mistrů. Fanoušci mají v hráčích své idoly a hrdiny, z posledních let si příznivci volejbalu velice dobře pamatují nejen na tyto volejbalisty: bratři Galisové, Dvořák, Novák, Šotola, Zelenka, Habada, Popelka, Hudeček, Scheichl, Pochop, Petr Brom, Zdeněk Pommer, Novotný, Zapletal a další.