Michálek začal v Jihostroji 15. sezonu a dohání Macha s Habadou

Pamatujete si, kdy jste přišel do Českých Budějovic?
Přesunul jsem se sem na střední školu a zároveň samozřejmě i na internát. Asi po dvou měsících mi David Juračka sehnal kontakt na lidi z klubu a domluvil mi první trénink. Nejdřív mě testovali, a nakonec jsem byl zařazen do té nejlepší skupiny. Z Tábora jsem do Jihostroje přecházel po mladších žácích.

V Jihostroji jste vydržel dodnes a začínáte svou patnáctou sezonu v A-týmu. Jak se vám hraje takovou dobu v jednom klubu?
Dobře, protože Jihostroj je vynikající klub. Mám tu takové podmínky, abychom byli já i vedení klubu spokojení. Což mi vlastně stačí.

Zářil jste v reprezentaci a přicházely vám i nabídky ze zahraničních klubů. Nelákalo vás zkusit si jiné angažmá?
Vždycky jsem měl smlouvu v Jihostroji postavenou smlouvu na dlouhou dobu, takže jsem z Budějovic ani odejít nemohl. Nebo to nebyly až tak zajímavé nabídky od větších týmů, které by mě například mohly z mojí smlouvy vykoupit.

Nemrzí vás zpětně, že jste si nikdy mezi dospělými nezahrál za jiný klub?
Popravdě ani ne. Beru to tak, že se to asi nemělo stát a že to má být, jak to je. Já jsem v Jihostroji opravdu spokojený, mám rád domácí prostředí a publikum, se kterým se domluvím. Po zápase si můžu zajít s kýmkoliv popovídat, je tady příjemné prostředí a milí lidé. Není to úplně běžné a v cizině by tohle asi taky nebylo.

Ani jinde v české extralize?
Také ne. Budějovice mi přirostly k srdci. Je mi třiatřicet let, po sezoně mi končí smlouva, takže těžko říct, co bude dál. Ale znáte to, říká se, že všem dnům nemusí být konec, ne?

Máte za 18 let strávených v Jihostroji v paměti nějaký okamžik, který si hned vybavíte?
Zažil jsem tady tři generace hráčů i trenérů. Z každého období mi někdo zůstal v hlavě i srdci víc. Kdybych mohl vypíchnout třeba Vladimíra Sobotku nebo Filipa Habra, s nimi jsem pořád velký kamarád. Rád si vzpomenu na vyhrané tituly či nejrůznější hlášky, ale ty jsou často nepublikovatelné.

Jak a kam jste se volejbalově za tu dobu posunul?
Začínal jsem jako mladý klasicky na lavičce. Pak jsem se prokousal na hřiště, postupně do základní sestavy. Za to patří velký dík trenérovi Janu Svobodovi, který mi dal velkou šanci. Nakonec mi přišla i pozvánka do reprezentace. To, co ve volejbale umím, jsem se naučil jen v Jihostroji. Tady jsem sportovně vyrostl.

Kromě spousty spoluhráčů jste za svého působení v Jihostroji zažil i mnoho trenérů. Byl Jan Svoboda tedy pro vás tím nejlepším?
Neřekl bych, že nejlepším, ale pod ním jsem vyrostl asi nejvíce. On mě opravdu dostal na hřiště. I díky němu jsem se dostal do nároďáku. Jinak nejlepší trenér, kterého jsem zažil, byl Miguel Falasco. Je jasné, že každý kouč má dobré i horší vlastnosti, to je stejné jako u nás hráčů. U Falasca jsem ocenil hlavně to, že to byl veliký psycholog a vnímavý člověk v přístupu k hráčům.

S vámi se pojí i jedna zajímavost. Byť jste smečař, tak vás trenéři občas využili i na postu libera, protože umíte dobře příjem. Jde ale o úplně jinou pozici, libero například nesmečuje či nechodí na podání. Bavilo vás to?
Docela jo, ale mě asi baví si zahrát na hřišti cokoliv, hlavně aby se vyhrálo. Samozřejmě libero je něco jiného, protože když se vám na příjmu nedaří, tak už si nemáte kde pomoci. Musíte být psychicky dost odolný. Už jsem ale starý kus, takže možná by nebylo od věci si libero zase zahrát. Přece jen kolena už bolí, protože na smeči pořád skáčete, což se nedá dělat věčně. Tak uvidíme. (směje se)

A naopak? Je ve volejbalu nějaký post, který byste si zahrát nechtěl?
V mládežnických kategoriích jsem ještě v Táboře zkoušel nahrávat, a to fakt nešlo. Pak by mě asi moc nebavil blok.

O generační obměně vedení Jihostroje mluví už skoro dva roky. S kariérou skončil Radek Mach, po této sezoně by se měl loučit Martin Kryštof a na hřiště se dostávají mladíci. Je to znát na herním projevu týmu?
Znát to je, protože se tým opravdu staví na mladých a starší kluci to jistí z lavičky. Ale i tak mi pořád u mladých chybí taková ta větší drzost. Je pravda, že Jihostroj vždycky spíš sázel na starší a zkušené hráče, ale teď máme mladší kádr. Pořád je zkušený, ale mladí kluci se musí ohrát.

Nejen na hřišti platíte právě vy za takového drzejšího hecíře. Umíte vyburcovat publikum. To jste měl v sobě odmala, nebo to přišlo až v Českých Budějovicích?
Vždycky jsem byl temperamentní dítě. Jednou bručoun a jednou usměvavý týpek, to jsem já. Mě to fakt baví.

Občas býváte při zápase, ale i při time-outech docela impulzivní. I to je váš styl hry?
Snažím se dělat pro lidi show. Vím, že to má hodně rád i prezident našeho klubu Jan Diviš. A myslím si, že diváci vlastně také.

Máte za sebou první čtyři zápasy nového ročníku. Dá se z nich něco odvodit do sezony?
Musíme víc makat na tréninku, přenášet to do zápasů a tam se nebát trošku víc riskovat.

Autor: Petr Lundák / iDnes.cz