Zahrát si proti Jihostroji? Mám husí kůži, říká volejbalista roku Šotola

Jak se to poslouchá, že jste nejlepší volejbalista v Česku?
Pořád krásně. Jsem na to hodně pyšný, protože jsem snad nikdy ani nedoufal, že bych podobné ocenění mohl dostat právě já. Moc si toho vážím. Poděkoval bych rád všem, ale jmenovitě musím trenérovi Jiřímu Zachovi z mládeže. Když si vzpomenu na ty jeho tříhodinové drily, makalo se pořád, ráno i odpoledne. Ale asi to tedy stálo za to.

Stály za vaším oceněním výkony v uplynulé sezoně v dresu německého Berlína?
Sezona se nám s celým týmem opravdu povedla. Také se na ocenění mohlo podepsat to, že jsem odehrál celý ročník. V Berlíně jsem se dostal na pozici prvního univerzála, za což jsem také moc rád. Vážím si toho, že mi dali v tak velkém klubu takovou šanci.

Tolik zápasů za sezonu jste snad ještě nikdy neodehrál, co?
Ne. Vynechal jsem asi čtyři pět utkání, když jsme hráli se slabšími soupeři. Alespoň jsem si mohl dokázat, že takový nápor vydržím i fyzicky. Uplynulá sezona mi dala do volejbalového života opravdu hodně.

V Berlíně jste se našel a budete v něm pokračovat i nadále. Dlouhá léta ve stejném týmu působil i bývalý spoluhráč z Jihostroje Martin Kryštof. Vyzvídal jste u něj, jak to v klubu chodí?
Bavili jsme se spolu, už když jsem hrál tady v Budějovicích. Martin mi říkal, že bych mu udělal velkou radost, kdybych přestoupil právě do Berlína. Líčil mi tým v samých superlativech – nádherná hala, výborný prezident klubu nebo jedni z nejlepších fanoušků v Evropě. Na finále jich například přišlo přes osm a půl tisíce.

Vaše kariéra po dvouletém angažmá v Německu vystřelila strmě vzhůru. Čím to je?
Určitě je to dané tím, že hraji prvního univerzála. Dále jsou za tím také zápasy v Lize mistrů, kde se můžete předvést. Tam hrajete s naprostým nasazením proti nejlepším hráčům na světě.

Přesto cítíte, že máte ještě ve své hře nějaké mezery?
Myslím si, že s mojí výškou bych se určitě mohl zlepšit ve hře na bloku. A chci udělat všechno pro to, abych se ještě trochu víc zdokonalil ve hře v poli. I když si myslím, že na mých 206 centimetrů to není nejhorší, ale pořád je tam ještě rezerva.

Foto: Jan Škrle

Váš otec byl dlouholetou oporou Jihostroje. Co říkal na vaše úspěchy z poslední doby?
Byl spokojený, že se nám dařilo, to je jasné. I když měl samozřejmě nějaké připomínky, zejména k bloku, protože sám byl blokařem. Myslím si, že je rád, ale nebyl by to táta, aby si vždycky nějaký nedostatek nenašel. Zvlášť když je to ještě trenér. (směje se)

Jaký je váš volejbalový sen? Kde byste si chtěl zahrát?
Určitě v Itálii a tamní A1 lize nebo třeba v polské nejvyšší soutěži – to jsou nejlepší ligy na světě. To je můj cíl. Navíc bych chtěl ještě něco víc dokázat uhrát v Lize mistrů. Čtvrtfinále bylo fajn, ale letos jsme měli proti Perugii, která má také výborný tým, dobrou šanci se dostat i do semifinále. Zase tak daleko to nebylo.

Dobrou formu z klubu jste si přenesl i do národního týmu, což také není úplně snadné.
Za to jsem moc rád. Trošku jsem se toho bál, abych to dal fyzicky po tak náročné sezoně. Ale zatím je to v pohodě. Máme v národním týmu parádní partu, všichni se s klukama vlastně známe, takže jsem se na to svým způsobem i těšil. Naštěstí zbývá nějaký prostor na dovolenou a odpočinek od volejbalu, takže to bude dobré.

Stačil jste v sezoně sledovat i hru vašeho mateřského Jihostroje, který skončil stříbrný?
Viděl jsem všechny zápasy. Ze začátku to nebylo nic moc, pak se souhra s nahrávačem o hodně vylepšila a kluci se dostali do tempa. Nikdo jim moc nevěřil, že by udělali semifinále, takže druhé místo je pro klub opravdu velký úspěch.

České Budějovice se navíc podívají také do Ligy mistrů, stejně jako váš Berlín. Bylo by asi hezké se třeba v základní skupině potkat, ne?
To jsem klukům říkal hned, co jsem se to dozvěděl. Hrozně moc bych si chtěl zahrát s Jihostrojem nebo alespoň se Lvy z Prahy, s nějakým českým týmem. Bylo by však skvělé se po letech zase vrátit do Budějovic. Úplně mi z toho naskakuje husí kůže, jen když na to myslím.

Autor: Petr Lundák / iDnes.cz