Nabídka od Jihostroje se neodmítá, míní nadějný trenér Kohout

„Už se těším, ale jsem zároveň i nervózní,“ přiznává Kohout, který se zapíše i do klubové historie jako nejmladší trenér. Ještě o tři roky mladšího asistenta trenéra pak oznámilo nedávno Karlovarsko.

Jste druhý nejmladší asistent trenéra v domácí extralize. Už jste si to stihl uvědomit?
Teď už ano, jak se blíží start letní přípravy. Začali jsme si psát a volat s Andrzejem Kowalem a řešili jsme, kdy se poprvé potkáme naživo ještě před tím, než začne 7. srpna samotná příprava na sezonu.

Jaká bude vaše role a co všechno bude náplní vaší práce?
O mojí pozici jsme se bavili s generálním manažerem klubu Robertem Mifkou. Budu asistentem na plný úvazek, takže budu trenérovi Kowalovi kdykoliv k dispozici a budu na každém tréninku A-týmu. Zároveň budu mít na starost věci, o které se stará vedoucí družstva. Tedy například organizaci zápasů, když pojedeme na venkovní utkání, zařizování autobusů, hotelů a podobně.

Jak jste se dostal k vaší nové pozici v klubu?
V minulé sezoně jsem byl hlavní trenér nebo asistent u všech mládežnických úspěchů Jihostroje, kterých bylo opravdu hodně. Hned na konci sezony jsem dostal nejprve nabídku od Jiřího Zacha (svazový trenér mládeže), abych byl asistentem u národního týmu hráčů do 17 let. Pár týdnů po tom mi nabídl Robert Mifka pozici u áčka Jihostroje. Upřímně řečeno, byl jsem z toho všeho dost mimo. Řekl jsem mu, že jsem už sice dostal nabídku od mládežnické reprezentace, ale hned dodal, že taková šance od Jihostroje se neodmítá.

Dosud jste trénoval jen mládež Jihostroje. Nemáte z vašeho přestupu k mužům ve vašem věku přece jen respekt?
Samozřejmě že mám. Ale když se na to podívám z druhé strany, tak volejbal je všude stejný. Jen u chlapů se chybuje jinak a volejbal se hraje v trošku jiné výšce a v jiné rychlosti. Ale pořád je to stejný sport.

Tomu rozumím. Myslel jsem spíš v oblasti komunikace s hráči.
U zahraničních hráčů to může být trochu horší. Je možné, že si někdo třeba pomyslí, co mi tu bude říkat takový mladý cucák. Na druhou stranu hráči jsou profesionálové a je výhoda, že celý tým budeme mít hodně mladý. Když jsem si to počítal, tak já jsem tam sedmý nejstarší. Mezi mnou a hráči tedy nebude až tak velký věkový skok, a to by mohla být naopak v oblasti komunikace výhoda.

Jaké u vás tedy převládají emoce? Už se těšíte, nebo jste spíše nervózní, až začne v říjnu sezona?
Obojí. Je to ale příjemný druh nervozity. Bude to velká výzva a nová zkušenost, na kterou se moc těším. Bude chvíli trvat, než si na začátku všechno sedne. Musíme si k sobě s celým týmem najít cestu, vytvořit partu a naladit se na nový systém.

Nejen Jihostroj se pro následující sezonu vydal cestou stavění kádru převážně ze zahraničních volejbalistů. Dost se o tom debatuje, že bude v české extralize hodně cizinců. Jak vy se na to díváte?
Takový trend je i v jiných ligách, nejen u nás. Jestli chtějí kluby hrát o nejvyšší příčky a obstát v evropském měřítku, tak touto cestou jít musí. Domácích volejbalistů, kteří mají dostatečnou kvalitu, není bohužel tolik, aby hráli špičku ve čtyřech top klubech v Česku. To by jich muselo být dejme tomu okolo padesáti ve dvou třech ročnících, což u nás nemáme. Ti nejlepší Češi zase odcházejí hrát ven, přestože by o ně byl v extralize zájem. Kluby tedy doplňují své týmy mladými kluky, ale staví je už na zahraničních posilách. Oni svou kvalitu mají a mnohdy jsou i za lepší peníze, než kolik by stáli čeští hráči. Díky dobrým volejbalistům z ciziny se extraliga zkvalitňuje a je zajímavější. Takový trend bude i dál pokračovat.

Vy sám jste odchovancem Jihostroje, kde jste také v mládežnických kategoriích hrával. Jak se z vás stal vlastně trenér?
Volejbal pro mě vždy znamenal všechno. Sleduju týmy, přestupy, zápasy téměř pořád. Jsem schopný novinky načítat hodiny denně. Když otevřete můj Instagram, jsou to samé příspěvky o volejbalu. (směje se) Samozřejmě že jezdíme i na specializovaná školení a semináře pro trenéry. S trénováním jsem v mládí spíš tak nějak vypomáhal a pak se na sebe začaly nabalovat další a další tréninky, takže z koníčku se stal postupem času slušný přivýdělek a teď i práce. Hrozně mě to baví a rád bych u trenéřiny i do budoucna zůstal.

Jaké máte od nadcházející sezony osobní očekávání?
Budu rád, když si udržím tuhle skvělou práci. Sportovní branže je ale nemilosrdná, takže nikdy nevíte, co se může stát. Budu se snažit splatit důvěru, kterou do mě vedení klubu vložilo. Z osobního hlediska bych hlavně rád nabral co nejvíce zkušeností od Andrzeje Kowala. To pro mě bude velká škola.

Autor: Petr Lundák / iDnes.cz