Šmejkal: Stmelil to ples. Cizinci budou přicházet dál

Třiašedesátiletý hlavní trenér Jihostroje Zdeněk Šmejkal nakonec dokázal tým různých individualit sladit a pro něj osobně je zisk třetího místa v extralize dobrým výsledkem. Už teď však pracuje na další sezoně tak, aby byla ještě lepší. Jihostroj se také představí na mezinárodní scéně, a to v Poháru CEV.

Už jste si uplynulou sezonu sám pro sebe stačil zhodnotit?
Stále jsem o ní v hlavně přemítal až do posledního finálového zápasu mezi Prahou a Karlovarskem. Pořád jsem porovnával naše případné šance na titul. Nakonec ve mně uzrálo přesvědčení, že jsme i do toho finále klidně mohli dojít. Nicméně s těmi všemi našimi zdravotními průšvihy a zraněními jsme v tu pravou chvíli asi neměli možnost hrát lépe. Pro náš celkem mladý tým nakonec sezona dopadla podle mě slušným umístěním. Bronz je pořád medaile a ty se počítají.

Máte za sebou rok angažmá v Budějovicích. Jak se vám trénovalo první sezonu v Jihostroji?
Nemyslel jsem si, že to bude tolik specifické. Nemyslím tím zázemí, to je tu skvělé. Mám na mysli tolik národností a velký mix mladí versus starší hráči. Chvíli jsme si na to všichni museli zvykat. Nakonec jsme se s tím srovnali, jak nejlépe to šlo.

Jak jste toho nakonec docílili?
Mix se trošku uklidnil, protože i ti starší hráči si zvykli na to, že mladší dělají víc chyb. Stejně tak jako oni, když byli mladí. A pochopili, že mladí kluci spíš potřebují pomoc, než aby jim člověk stál za zády a za všechno je kritizoval. Ani zkušení hráči nehráli bez chyb. Nakonec nám v tom tmelení pomohl zase ples a posezení mezi sebou. Hráči si víc porozuměli a dokázali si víc říct, otevřít se navzájem.

Občas jste předváděli až ustrašený volejbal. V řadě zápasů jste vedli 2:0 na sety a nakonec prohráli. Byla to například daň za mladý tým?
V tom byli ale namočení i starší hráči, to bych nesváděl na mladé. Myslím si, že pokud se v kritických chvílích tým nedokázal mnohdy popasovat s tlakem utkání, tak to šlo na vrub celého mančaftu. Naopak si myslím, že nám mladí ve spoustě chvil pomáhali. A ona to byla taková trošku facka pro ty starší. Potom se konec sezony a medailová utkání odehrála v trochu jiném duchu.

Co jsem vás při zápasech pozoroval, působil jste jako klidná síla. Nekřičel jste moc, nebyl jste příliš emotivní. To je váš styl?
Ono se to možná zdá, já se snažím navenek vypadat klidně, aby nervozita nepřecházela na hráče. Samozřejmě byly i zápasy, kdy jsem na kluky křičel, ale mělo to spíš důvod takový, aby se probudili z nějaké herní letargie. Vím, že například v Ostravě jsme prohrát opravdu neměli. A jinak na tréninku dokážu být dost kritický a emotivní. To si myslím, že není problém.

Při zápasech za vás emoce „vzal“ temperamentní srbský blokař Aleksandar Okolič. Jak se s takovým hráčem vůbec pracuje?
Ze začátku jsme si museli vyříkat nějaké věci, jeho emotivní „výstřiky“. On pak akceptoval, co jsem mu já říkal. Emoce je na hřišti samozřejmě dobrá věc, ale nesmí být negativní, a často to přerůstalo právě do negativních emocí, což týmu nepomůže. Třeba když v boji o bronz s Libercem podlezl síť. Chtěl prý probudit tým, to se ovšem nesmí u profesionála stát. Kdyby byl vyloučený, tak jsme se dostali do velkých problémů. Oliver Sedláček se už předtím v tom samém zápase zranil, takže bychom neměli dalšího blokaře. To jsme si pak vyjasnili.

Tým opouští po dvou letech univerzál Alejandro González. Většinu sezony nehrál, zapojil se spíše na jejím konci. Pro mě byl spíše rozporuplnou postavou. Tahounem týmu se nestal.
My jsme se před začátkem sezony i s vedením klubu domluvili na tom, že kdy jindy by měl dostat šanci mladý Tomáš Brichta než právě teď. Mezitím jsme čekali, až se Alejandro uzdraví. Jeho rekonvalescence trvala zhruba o měsíc déle, než jsme čekali. On pořád chtěl hrát, ale po každém tréninku měl nateklé koleno, kulhal a bolelo ho to. Takže jsme ho spíš brzdili. Konec sezony ho zastihl už v poměrně slušné formě. Bylo vidět, že potřeboval víc času na to, aby se trošku zdravotně vzpamatoval. V posledních utkáních už se dostal téměř na takovou úroveň, jakou měl vloni před svým zraněním.

González působil na hřišti jako taková nekontrolovatelná střela.
To ano, nechtěně třeba zranil Petra Michálka, když na něj dopadl. Ale já jsem byl v konečném důsledku za jeho náturu v mužstvu rád. Alejandro volejbal miluje, jen je to jiný temperament. Hraje se svým kubánským naturelem.

Vy v Jihostroji zůstáváte i na další sezonu. Novou smlouvu podepsali oba nahrávači, z univerzálů zůstává talent Brichta. Naopak na odchodu jsou kromě Gonzáleze i oba smečaři Rodrigues s Nikpoorem. Jak se ještě tým změní?
Máme to v hlavě. Tým se změní přibližně o 30 procent. Každý, kdo viděl naše zápasy, tak ví, kde nás tlačila bota. Bylo to hodně v útoku a na těchto postech tedy budeme hledat možnosti, jak tým posílit. I na pozici přihrávajících hráčů budeme hledat jiné varianty na místo smečařů Robsona Rodriguese a Siny Nikpoora, se kterými jsme neprodloužili spolupráci. Reprezentační libero Michael Kovařík má z loňska smlouvu ještě na další dvě sezony.

Bude pokračovat cesta doplňování kádru Jihostroje v posledních letech? Tedy model se zahraničními hráči doplněný domácími odchovanci?
Samozřejmě. My jsme hledali mezi některými českými hráči, ale ti jsou v zahraničí a nechce se jim vracet. Myslím tím hráče, kteří by měli patřičnou výkonnost, zapadli do naší herní filozofie a do plánů Jihostroje. Zapojit naše mladé odchovance a vhodně doplnit tým o zahraniční hráče, to bude naše cesta. Toto je trend i v těch lepších týmech. Bez cizinců se dnes volejbal na špičce extraligy hrát nedá, tedy ani my nebudeme výjimkou.

Máte pořád v hlavě nějaký moment, kdy si říkáte, že jste přece jen to a to měl udělat jinak?
Možná se dalo přemýšlet nad dřívější výměnou nahrávače (Gaspara Bitara na přelomu roku vystřídal Luboš Bartůněk, pozn. red.). To je první bod. A druhý bod je, že jsme opravdu asi podcenili možnost návratu Alejandra. A možná jsme měli udělat změnu třeba i na tomto postu univerzála. Abychom si důležité zápasy zachránili. Ale to už je jenom hypotetické. Určitě se pár věcí do příštího ročníku změní. Budu chtít změnit nějaké struktury v přípravě a trénincích a věřím, že to budou pro tým pozitivní změny.

Odpočinete si nyní trošku od volejbalu?
Moc ne. Mám naslibované nějaké kempy či přednášení na trenérských kurzech. Chceme se ale také s mojí paní dostat někam do hor, abychom si odpočinuli oba dva. Samozřejmě budeme přes léto s generálním manažerem Robertem Mifkou nadále pracovat na vylepšení týmu a přemýšlet nad tím, jak vylepšit podmínky trénování a tak dále. Práce bude dost.

Autor: Petr Lundák / MF Dnes