Filip Habr: Pro titul jsem obětoval všechno. Byl to nejhezčí okamžik v mé kariéře

Poslední sezona v dresu Jihostroje. Jaká byla?
Byla těžká. Zase ji dost ovlivnila zranění. Na začátku jsme hráli dobře domácí zápasy. Problém jsme měli venku. Bylo to hodně zapříčiněné vyrovnaností ligy. Ale nedá se říct, že bychom hráli nějak famózně. I ty slabší výkony dříve stačily na vítězství, letos nás mančafty ve svých halách trestaly. Nikdo na to nebyl zvyklý, a tak se na nás navalila zvenku kritika, i vedení bylo nespokojené. Proto byla základní část taková pochmurná.

Co pro vás znamenala výměna trenéra v průběhu sezony?
Myslím, že stejně jako my, i Renda Dvořák z toho musel být trochu zaskočený. Rozhodl se určitě správně v tom, že nehodlal nic zásadního měnit. Na to nebyl čas, za dveřmi byl pohár a blížilo se play-off. Změnil jenom pár maličkostí, třeba systém příjmu plachty, který byl rozhodně ku prospěchu. Já tu změnu trenéra viděl jako trochu zbytečnou, ale pochopitelnou. Lidi i sponzoři asi potřebovali vidět, že se něco děje, že se herní krize řeší. Takhle se ve světě sportu holt běžně reaguje, ve volejbale to moc k vidění není. Každopádně trenér Svoboda tady zanechal téměř šestiletou stopu. Je jasné, že je v naší hře podepsaný hlavně on, takže má na úspěchu výrazný podíl. Byl bych nerad, aby se na něj zapomínalo.

Už několikátý ročník v řadě se nezadařilo v evropských soutěžích. Čím to?
Určitě to bylo zklamání. Spojilo se s herní krizí. Za ty roky musím říct, že mě mrzí, že poháry, kromě Ligy mistrů, netáhnou lidi. Veřejnost to tolik nezajímá. V podstatě bych jako příklad uvedl, že Karlovarsko se letos probojovalo až do čtvrtfinále, a považovalo se to za historický úspěch. My jsme čtvrtfinále Poháru CEV hráli před čtyřmi lety také, ale už se to ani neví. Dokud se to asi nedotáhne k medaili, tak to lidi nezajímá ani z poloviny tak jako třeba play-off extraligy. I návštěvnost ukazuje, že to lidi neláká do hal. Je to škoda. V tomhle ohledu má prestiž jen Liga mistrů, přitom i v nižších pohárech lze potkat soupeře podobných kvalit. Každopádně příští rok bude zase možnost hrát Ligu mistrů a jsem rád, že jsem k tomu mohl přispět. Když jsem přišel do Budějovic, měl jsem ji také naservírovanou. Zahrát si proti nejlepším volejbalistům světa byl velký zážitek. Budu přát Jihostroji, aby se mu v ní dařilo.

Na začátek play-off vás čekal neoblíbený a „tradiční“ soupeř z Příbrami.
Já myslím, že spíš oblíbený. Zaplaťpánbůh za něj. My jsme byli před startem play-off nebezpeční asi jako krabice s koťaty. (smích) Na tým, který jsme tehdy měli, stačila Příbram s přehledem. Nezvládla ale jednu věc. Svým chováním a řečmi nás namotivovala. Vždycky to uměla a zase se jí to povedlo. Byli jsme v krizi a Příbram nás z ní dostala. Play-off je psychicky náročné, čtvrtfinále je nejnervóznější pro všechny silné týmy. Kdyby nás nechali trápit se, porazili by nás. Ale tím, že nám neustále dodávali motivaci, nám hodně pomohli.

Filip Habr zvedá nad hlavu třetí extraligový titul.

Dala vás ještě více dohromady zranění, která tým téměř celou sezonu trápila?
Neuvěřitelně. Začali jsme do toho dávat něco navíc a táhli za jeden provaz. Asi nám nakonec i pomohlo, že jsme nehráli v plné sestavě. Kluci, kteří museli nastoupit, do toho vnesli přirozenou energii a nadšení ze hry. Dám příklad: na Colina Hackwortha, Jiřího Kraffera, Valerije Toduu nebo i kadeta Marka Šotolu by se asi nikdy nedostalo, kdybychom měli zdravé hráče. Bylo na nich hrozně vidět, jakou mají radost ze hry. Nakonec předvedli velmi slušné výkony, což by do nich někteří neřekli.

Jaké byly zápasy s Karlovarskem? Do semifinále jste už nevstupovali jako favorit.
Trochu z nás spadla nervozita, která byla ve čtvrtfinále. První utkání jsme dostali na zadek. Ale tyhle drsné prohry nás uměly nakopnout. Dokázali jsme to i tam, když jsme druhý zápas zvládli a dotáhli ho do vítězného konce. Právě ten duel rozhodl celou sérii.

Vstup do finále však nemohl být jednoduchý. S Kladnem jste třikrát v sezoně prohráli, celkový poměr 1:9 na sety.
Naopak. Bylo to dobře. Kladno si zavařilo samo v průběhu ročníku. Hrálo vynikající volejbal, získalo spoustu nových fanoušků. Ale play-off je jiná soutěž. Člověk se musí vyrovnat s tlakem. Stejně jako Příbram i Kladno nám v tomhle směru hodně pomohlo. Motivace byla extrémní. Naopak z jejich hry v prvních zápasech byla, myslím, cítit nervozita. To vše vychází ze základní části. Suveréni základních částí vyhrávají ligu málokdy.

Vy jste navíc hrál v play-off své poslední zápasy za České Budějovice.
To byl asi úplně největší důvod, proč jsem po titulu tak toužil. Nikdy mi na tom nezáleželo víc.

Rozlučka v atmosféře, která panovala při šestém finále, ta pro vás musí být nezapomenutelná.
Nikdy na ten zápas nezapomenu. Takovou atmosféru jsem nikdy nezažil a všem za to děkuji. Bylo to nejhezčí rozloučení, jaké jsem si mohl přát. Celou sezonu jsem o tom snil, rozloučit se titulem před domácími fanoušky. V play-off jsem pro tenhle moment obětoval volejbalu úplně všechno. To, že to pak přesně takhle vyšlo, byl jednoznačně ten nejhezčí okamžik v mé kariéře.

Po šesti letech se loučíte s dresem Jihostroje. Cítil jste, že potřebujete změnu?
Už když jsem před třemi lety podepisoval další smlouvu, tak jsem si byl téměř jistý, že to bude naposledy. Nejsem typ člověka, který dokáže zůstat dlouho na jednom místě a odvádět stejnou práci na sto dvacet procent. Na sto procent ano, ale to u mě nestačí. To stačí těm, kteří jsou pro mě páni hráči, mezi ně já bohužel nepatřím. Těch pomyslných dvacet procent není uvnitř hráče, musí je člověk najít jinde. Doufám, že je zase najdu v novém angažmá. Myslel jsem si, že to bude stejné i ze strany vedení klubu. V lednu mě však překvapilo, když se chtělo bavit o mém dalším působení. Překvapilo a také dost potěšilo. Na rovinu jsem ale řekl svůj názor. Věřím, že můj odchod bude prospěšný nejenom pro mě, ale i pro klub. Ostatně první část sezony ukázala, že celku chybí nová šťáva. Nový nahrávač změní úplně styl hry. Věřím, že pro ostatní hráče to bude nový impulz a nakopne je to. Také diváci se pár let dívali na to stejné, takže i pro ně to určitě bude příjemná změna.

Filip Habr a Petr Zapletal.

Když se za tím šestiletým působením ohlédnete, co vás napadá?
Neodchází se mi lehko, Budějovice mi přirostly k srdci. Jak volejbalově, tak jako město. Jsem si jistý, že takové angažmá už nezažiji. Česká republika je v tomto specifická, parta zde má asi daleko větší význam než v zahraničí. Tam je to více o profesionalismu. Pro mě to bylo výjimečné, zvlášť první sezony, kdy jsme měli neuvěřitelný kolektiv. Budu vzpomínat také na příchod do Jihostroje, kdy jsem se z Ústí nad Labem dostal mezi hráče jako jsou Zapletal, Novotný, Pláteník. Těm jsem jako malý fandil u televize a najednou stál mezi nimi na hřišti. Byl to pro mě splněný sen. Čtyři roky jsem navíc nosil kapitánskou pásku, což pro mě byla nesmírná čest. Ačkoliv v době, kdy jsem ji dostal, ji měl nosit někdo jiný. Funkci přirozeně zastával Petr Zapletal. (úsměv) To, že jsem se mohl učit právě od něj, pro mě byla obrovská škola. Nakonec mi dal asi i víc než většina trenérů. Takový nahrávač ze mě nebude, ale snad aspoň něco málo jsem se od něj naučil.

Komu nejvíce byste poděkoval?
Určitě děkuji lidem, kteří mi dali šanci hrát za Jihostroj. Děkuji také fanouškům. Celých šest let dokazovali, že jsou jasně nejlepší v celé lize a letos to rekordní návštěvou jenom podtrhli. Děkuju ale i svým kritikům. Člověk hraje pro ty, co mu fandí, aby jim udělal radost. Maká a chce být lepší kvůli těm, co kritizují. A samozřejmě děkuji lidem, od kterých jsem se nejvíce naučil. Trenéry a „Zapiho“ (Petr Zapletal, pozn. autora) už jsem zmiňoval, nerad bych ale zapomněl na maséra Filipa Hocha.

Máte představu, kam povedou vaše další kroky?
Toužím odejít do zahraničí, zkusit si i lepší soutěž. Nevím, jestli se to povede, ale doufám v to. Až to bude definitivní, angažmá zveřejním. Do té doby si však všechny varianty nechám pro sebe. Česká soutěž v posledních letech nabírá na kvalitě. Chodí do ní hrát spousta cizinců, úroveň se zvyšuje, což je super. Nicméně bych se chtěl podívat, jak se hraje a trénuje ve světě. Jako nahrávač jsem v extralize opravdu dlouho a všichni mě znají jako své boty. (úsměv)

Co byste popřál Jihostroji do dalších let?
Je samozřejmé, že pokud nebudu jinde v Čechách, vždycky budu Jihostroji držet palce. Svému nástupci přeji, ať mu to hezky lítá středem a spraví trošku chuť Čáďovi (Miroslav Čadil, pozn. autora). (smích) Všem přeji hlavně atmosféru a tak bojovný volejbal jako v letošním play-off. To jde ruku v ruce. Přišlo mi, že v sérii s Příbramí lidé opravdu pochopili, že už to není jako dřív, kdy bylo samozřejmostí dostat se do finále a vyhrávat tituly. V tu chvíli jsem začal vnímat, že za námi opravdu stojí a fandí nám. Přesně to jsme potřebovali a skutečně nás k tomu titulu dotlačili. Věřím, že když to v následujících letech zopakují, mohou se těšit na další tituly.